Camillo Golgi
| Camillo Golgi | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. července 1843 Corteno Golgi |
| Úmrtí | 21. ledna 1926 (ve věku 82 let) Pavia |
| Místo pohřbení | monumental cemetery of Pavia |
| Alma mater | Univerzita v Pavii (1860–1865) Ugo Foscolo - Pavia |
| Povolání | buněčný biolog, lékař, neurolog, profesor, patolog, anatom, politik, biolog, vědec a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Univerzita Siena (od 1876) Univerzita v Pavii (1876–1918) |
| Ocenění | Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1906) doctor honoris causa from the University of Paris (1923) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
| Choť | Lina Aletti |
| Funkce | senátor Italského království (1900–1926) rektor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Camillo Golgi (7. červenec, 1843 Córteno Golgi – 21. leden, 1926, Pavia) byl italský lékař a vědec, laureát Nobelovy cenu za fyziologii a lékařství za studium struktury nervového systému.
Život
[editovat | editovat zdroj]Golgi se narodil v Corteně, v italské provincii Brescia. Jeho otec byl lékař. Vystudoval medicínu na Univerzitě v Pavii. Mezi jeho učitele zde patřili Paolo Mantegazza, Giulio Bizzozero a Eusebio Oehl, kteří ho velmi ovlivnili. Po ukončení studia v roce 1865 začal pracovat v pavijské nemocnici sv. Mattea. Roku 1872 se stal vedoucím zdravotnickým pracovníkem v nemocnici pro chronicky nemocné v Abbiategrassu, kde nemocniční kuchyni předělal na laboratoř, aby v ní mohl provádět své výzkumy.[1]
Později se vrátil na univerzitu v Pavii. Následně na čas odešel do Sieny. Po návratu do Pavie byl v roce 1879 jmenován profesorem histologie a o dva roky později také profesorem patologie. Oženil se tehdy s Donnou Linou, neteří svého dřívějšího učitele Bizzozera. Jejich manželství ale zůstalo bezdětné, pročež si adoptovali dceru Carolinu. Golgi rovněž založil a řídil Istituto Sieroterapico-Vaccinogeno. Působil dokonce jako rektor pavijské univerzity i jako italský senátor. Za první světové války v Pavii zřídil vojenskou nemocnici. Zemřel roku 1926.[1]
Společně se Santiagem Ramón y Cajalem za studium struktury nervového systému v roce 1906 získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Vyvinul také metodu barvení zvanou Golgiho metoda a jeho jméno nese i Golgiho aparát. Přesto však byl velmi skromný a zdrženlivý, kvůli čemuž není přesně známo, kdy některé své objevy učinil.[1]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 1890: člen akademie Leopoldina
- 1905: člen korespondent Ruské akademie věd
- 1906: Nobelova cena za fyziologii a lékařství
- 1911: člen korespondent Pruské akademie věd
- 1976: pojmenování měsíčního kráteru Golgi
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1906. NobelPrize.org [online]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Camillo Golgi na Wikimedia Commons
